Výstava MĚSTO - SUBURBIE- VENKOV představí především téma Územní prognózy a Urbanistické studie Pražské památkové rezervace, na nichž Baše pracoval v letech 1978-83 a 1992-94 a lze je považovat za jeho nejvýznamnější projekty. Dalšími dvěma důležitými tématy, jimž se Baše věnoval a budou ve větším rozsahu prezentována na výstavě, byly suburbie a široké aktivity spojené s venkovem.

Při příležitosti udělení Pocty ČKA 2008 a k výstavě v Galerii Jaroslava Fragnera bude vydán Českou komorou architektů katalog věnovaný dílu Miroslava Bašeho: MĚSTO-SUBURBIE-VENKOV. Sedmdesátistránková barevná publikace představí významné texty přednášek a publikací, studie, vlastní fotografie, kresby, grafické tisky, územní plány i projekty z téměř padesáti let jeho tvůrčí práce. Materiály budou uvedeny statí Jacquese Derridy Generace (jednoho) města. Grafické zpracování katalogu: Marius Corradini, SIDE2.

Autorem koncepce výstavy a doprovodného katalogu je Ing. arch. Petr Všetečka.


Prof. Ing. arch. Miroslav BAŠE

Naše nominace profesora Miroslava Bašeho k udělení Pocty České komory architektů se opírala o znění statutu tohoto mimořádného ocenění. Architekt Baše byl osobností, která se výrazně zapsala svou mravností a prací do moderní historie české architektury. Svým rozhledem a svými zájmy přesahoval obor architektury a urbanismu a jeho přesvědčení o přednosti věcí veřejných před osobními zájmy ho dovedlo i k trvalé společenské aktivitě. Jeho pevný občanský postoj se projevil nejen v obou vypjatých obdobích naší současné historie, ale i v pasivní době normalizace sedmdesátých a osmdesátých let. Na jaře roku 1968 se stal představitelem Klubu angažovaných nestraníků, až do policejního zrušení Svazu českých architektů (1971) byl jeho výrazným představitelem. S novým, shora ustaveným Svazem architektů si nezadal. Zato připravoval s dr. Brabcem nové znění oponentního autorského zákona, účastnil se neveřejných seminářů a formulace odborných stanovisek nekonformních architektů, připojil se k aktivitám Kruhu nezávislé inteligence, patřil k zakládajícím členům Nové skupiny Jindřicha Chalupeckého.

V lednu 1969 absolvoval seminář o urbanismu v rakouském Salcburku (na základě jeho výsledků získal stipendium pro postgraduální studium na univerzitě v Detroitu), v roce 1973 zpracovával pro OSN plán regionálního rozvoje pro Karáčí v Pákistánu, o tři roky později podobný plán pro Colombo na Srí Lance, přednášel v ICCROM (Unesco) v Římě (1979–1983), na Antioch College v Ohiu, na Saarinenově škole v Cranbrooku, v kanadském Torontu, v italské Bologni (1991). Účastnil se zasedání Europa Nostra nejen v Praze, ale také v Londýně (1972).

Už v prosinci 1989 se s příslovečným elánem zapojil do činnosti Občanského fóra, které hledalo společnou řeč památkářů a architektů. Spolupracoval při jednáních a seminářích The World Monuments Fund v Praze, Olomouci a na Slovensku. V roce 1991 byl jedním z hlavních organizátorů a účastníků mimořádně významné mezinárodní konference Praha – Budoucnost historického města. Pozoruhodná byla i jeho publikační činnost, s příspěvky našim i zahraničním odborným periodikům začal v sedmdesátých letech a pokračoval až do roku 2008.

Profesor Miroslav Baše se narodil 16. září 1933 v Michalovcích na Slovensku. Vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze (1951–1956), kde pracoval jako pomocná vědecká síla u profesora Stefana, a absolvoval postgraduální studium na Wayne State University v Detroitu (1969–1970). Odbornou praxi začal v ateliéru obytných staveb Státního typizačního ústavu v Praze (1957–1959), pokračoval v Krajském projektovém ústavu v Plzni, ve středisku Mariánské Lázně (1959–1966), přešel do ateliéru Jiřího Gočára v Praze (1966–1968) a poté nastoupil ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů (1968–1991). Během třiadvacetiletého působení v tomto ústavu se stal vedoucím ateliéru (1970), vedoucím výzkumného střediska (1984) a ředitelem závodu pro urbanismus (1988). V letech 1986–1988 pracoval jako vedoucí urbanistického oddělení Kuwait Engineering Office. Na začátku roku 1992 si založil soukromou praxi. Po listopadu 1989 byl autorizován Českou komorou architektů, ve které působil v pracovní skupině pro památkovou péči. Byl místopředsedou Spolku pro obnovu venkova, v letech 1986–1992 byl členem Národního komitétu ICOMOS – UNESCO.

Působil i jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Svoji pedagogickou dráhu začal v roce 1993, kdy se stal vedoucím ústavu urbanismu. Snažil se obnovit spojení studia s praxí, se svými studenty se zaměřil na pomoc menším obcím, například vypracováním projektů rozvoje Lán, Mukařova, Černilova, Úval a dalších, se zahraničními studenty pracoval na studiích The Mouth of the Loire, The Crisis of the Catalan Peasantry nebo územního plánu Limonest, vesnice poblíž Lyonu, abych uvedl alespoň některé. Spolupracoval s Ministerstvem pro místní rozvoj a ve spolupráci s ABF inicioval studentskou soutěž Stavba pro venkov. Habilitoval se v roce 1995 a 19. dubna 2001 ho prezident republiky jmenoval řádným profesorem. V letech 2003 až 2006 byl pověřen funkcí proděkana pro vědu a výzkum.

Ve výčtu jeho prací je možné začít zmínkou o soutěžích. V roce 1958 získal odměnu v soutěži na areál Vysoké školy zemědělské v Praze, odměnu získal i o rok později v soutěži na komplex fakultní nemocnice v Motole. V roce 1960 ve veřejné soutěži na kulturní a společenské středisko ve Františkových Lázních získal druhou cenu. Informace o jeho projektech a realizacích by zabrala několik stran. Mezi ty významné patřily projekt pro nemocnici v Etiopii (1958), studie onkologického centra pro Soluň, Řecko (1958), studie pavilonu nad Rudolfovým pramenem v Mariánských Lázních (1962), územní plán Mariánských Lázní-Úšovic (1965), realizace řadových domů v Praze-Krči (1967) a v Opavě-Kateřinkách (1967), rekonstrukce památkových staveb U Pěti korun a U Zlaté lilie v Praze, studie regenerace gotického Hrádku u Litoměřic (1971), projekt nového divadla pro Svitavy (1972), stavebnětechnický průzkum historického centra Tábora (1971), územní prognóza Pražské památkové rezervace (1982), územní plán centra Spišské Nové Vsi (1983), urbanistická studie modernizace staveb ve Vojtěšské čtvrti v Praze (1984), vypracování koncepce centra Kuvajtu (1986), projekt emírova sídla Amiri Diwan (1986), obchodní a obytný komplex na Soor Street v Kuvajtu (1986), plán revitalizace Sharq Sief Area (1988), studie záchrany historických památek Kuvajtu (1988), urbanistický plán Džiddy v Saúdské Arábii. Po listopadu 1989 v praxi pokračoval například urbanistickou studií okolí Spišského hradu, územním plánem Mníšku pod Brdy, návrhem úprav náměstí F. X. Svobody v Mníšku pod Brdy, rekonstrukcí domu na Senovážném náměstí v Praze, územním plánem Petrské čtvrti, studií o pražském historickém jádru pro Evropskou unii a mnoha dalšími studiemi a projekty.

Miroslav Baše zemřel 2. února minulého roku, v září by se dožil pětasedmdesáti let. Představenstvo České komory architektů ocenilo jeho život a dílo udělením Pocty pro rok 2008. My, kteří jsme byli představenstvem požádáni o volbu mezi patnácti nominovanými, jsme jeho ocenění doporučili jednomyslně. Jsme přesvědčeni, že v jeho osobnosti byly integrovány všechny předpoklady, kvůli kterým byla Pocta České komory architektů ustavena. Byl nekonformní osobností, mužem jasného názoru a pevného postoje. Znal jsem se s panem profesorem od vypjatých chvil konce šedesátých let. Byl naplněný životními zkušenostmi, a proto schopný ironie i sebeironie. Byl to přítel, se kterým jsme si beze slov rozuměli, se kterým jsme se smáli stejným pitomostem, kamarád, který mě zahanboval svou noblesou.

Miroslav Masák
člen poroty Pocty ČKA 2008

Pocta České komory architektů 2008 Česká komora architektů uděluje každoročně Poctu významným osobnostem v oboru – architektům, teoretikům či pedagogům, kteří se zapsali nejen svou tvorbou, ale i morálním přístupem do historie moderní české architektury.

Nominace na Poctu ČKA 2008
Miroslav Baše, Jan Bočan, Markéta Cajthamlová, Jindřich Freiwald, Ladislav Konopka, Otakar Kuča, Věra Machoninová, Alois Mikuškovic, Jindřich Malátek, Vlado Milunić, Emil Přikryl, Viktor Rudiš, Ivan Ruller, Pavel Štecha, Rostislav Švácha.
Porota se v dalším kole rozhodla hlouběji zabývat životem a dílem těchto tvůrců: Miroslava Bašeho, Jindřicha Malátka a Emila Přikryla.