Michael Reynolds vystudoval architekturu na University of Cincinnati. Za posledních 40 let výrazně ovlivnil udržitelnou architekturu na celém světě. Navrhuje naprosto nezávislé domy, které staví z velké části z přírodních a recyklovaných materiálů.

Těmto domům se říká zeměloď a stojí v mnoha zemích světa. Zemělodi jsou vytápěny i chlazeny přirozeně, vyrábějí si vlastní elektřinu, sbírají dešťovou vodu, čistí svou odpadní vodu a pěstují nezanedbatelné množství potravy.

Michael zemělodi navrhuje, inovuje, poskytuje se svým týmem i humanitární pomoc v oblastech postižených přírodními katastrofami, adaptuje stavební metody různým klimatickým podmínkám a vyučuje filozofii harmonického soužití s přírodou. Je zakladatelem tří zemělodních vesnic, autorem sedmi knih a hlavním protagonistou dokumentu Architekt odpadu.

Stal se neúnavným bojovníkem za odstranění politických, finančních, technologických a psychologických překážek mezi lidmi a udržitelným bydlením. Dovedl to až tak daleko, že se stal autorem zákona o místech pro testování udržitelnosti, který byl přijat v Novém Mexiku v roce 2007. Michael Reynolds pořádá stavitelské dílny, během nichž vznikly modelové zemělodi např. v Japonsku, Bolívii, Skotsku, Belgii, Anglii, Francii, Španělsku, Nizozemsku, Guatemale, Nikaragui, na Jamaice či Bonairu, v Kanadě a Číně.

Svůj tým z Earthship Biotecture vedl i při humanitárních projektech v Hondurasu, Mexiku, Indii (po cunami) a na Haiti (po zemětřesení). Mezi jeho další projekty patří i škola v Sierra Leone, zeměchrám v České republice, domov pro oběti požárů v australské buši a obytný dům v New York City.

Udržitelná soběstačnost pro každého (výstava SAFE) ukazuje na fotografiích a obrazech historii soběstačných domů od začátku sedmdesátých let. Demonstruje širokou paletu soběstačných domů jak pro bohatou klientelu, tak jednoduché přístřešky na přežití takřka kdekoliv na světě. Předvádí i levné systémy na získávání pitné vody a bezpečné hygienické systémy pro každého. Odpad použitý jako stavební materiál, vývoj vertikálního větrníku Dynasféry stejně jako dům inspirovaný Fibonacciho posloupností dokazují, že samostatnost může být jak krásná, tak funkční.